V Plzni se zřejmě elektrikáři, kteří se starají o veřejné osvětlení, rozhodli vstoupit do nějakého experimentu. Asi budou zkoumat vliv světla na lidskou psychiku. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit podivný systém, pomocí kterého je řešeno osvětlení cest, ulic a prostranství. Většinou bývají osvětlena asi takto: jedna lampa svítí, pak hodně dlouho nic a až někde v dálce slabě problikává další výbojka.

Za povšimnutí stojí také to, že tam, kde je potřeba nejvíce světla, je vždy jen jedna lampa a ta ještě většinou nesvítí, zato tam, kde se v noci téměř nechodí je zaručeně nejméně pět svítících výbojek. Možná je to tak ale udělané kvůli tomu, aby nebyla noční Plzeň taková jednotvárná a aby měly kriminální živly usnadněnou činnost. Ty si s námi mohou po setmění bez obav hrát nějakou hru - třeba na kočku a myš nebo na slepou bábu.

Další zajímavá věc je, kdy se vlastně veřejné osvětlení zapíná. Některé lampy totiž svítí jen asi ve dne a na noc se zhasínají, pravděpodobně proto, aby se ušetřilo. Jindy zase svítí půlka Plzně celých 24 hodin - zřejmě to způsobuje zaseknutý hlavní vypínač.

Zkrátka se v noci nenudíme. S očima téměř u země se pomaloučku opatrně šineme ulicí a připadáme si jako Jeníček s Mařenkou v hustém lese.

Občas někdo radostně vykřikne: "Vidím v dálce světélko!"

Někdy je to však pouhá halucinace.

Přitom je to tak jednoduché - stačí si vzít na hlavu hornickou přilbu se světlem, na záda nasadit akumulátor a můžeme v noci bezstarostně vyrazit do ulic.