Spišákovy zákony


Pozorování meteorů se zákresem:

Pokud je v mapě zakreslen alespoň jeden meteor, další jej bude zaručeně křížit.
Minimální odchylka dvou zákresů je 45°. Pokud tomu tak není, nejedná se o společný meteor.
Všechny meteory létají mimo mapu.
Pokud si na pozorování vezmeme jen jednu mapu, oblast na ní bude zajisté nepozorovatelná.
Pokud si vezmeme všechny mapy, zatáhne se celá obloha.
Radiant je vždy pod obzorem.
Frekvence je vždy několikanásobně menší než očekávaná.
Na maximum zajímavých rojů připadá krupobití nebo alespoň bouřka.
Přesně zakreslený meteor je naprostá utopie.
Žádný meteor není tak jasný, aby se nedal přehlédnout.
Nejvíce meteorů létá za hlavou.

 

Pozorování meteorů statisticky:

Zapisovatel je vždy nahluchlý.
Když je malá frekvence, zapisovatel usne nudou.
Pokud je frekvence vysoká, zapisovatel usne z přetížení.
Žádný zapisovatel nestíhá zapisovat tak, aby nebyli pozorovatelé nervózní.
Než se pozorovatel dostane k hlášení údajů, zajisté je zapomene.
Když se nahromadí několik meteorů najednou, dojdou protokoly.
Když nedojdou protokoly, přestane zapisovateli psát tužka.
Okolní pozorovatelé vidí vždy mnohem víc než ty.

 

Pozorování proměnných:

Když je jasno, nejsou žádné proměnné.
Pokud náhodou jsou, nedají se sledovat dostupnou technikou.
Jediný mráček na obloze je vždy kolem proměnné.
Na pozorování si nikdo nevezme předpověď.
Minimum nastane ještě před začátkem pozorování.
Nikdy se nepodaří najít potřebné pole.
Srovnávací hvězdy jsou více proměnné, než samotná sledovaná proměnná.
Těsně před minimem se vždy zatáhne.

 

AAPO:

Všechny zajímavé objekty leží na jižní polokouli.
Dostupnou technikou se dají sledovat všechny objekty, s vyjímkou těch, které jsou právě nad obzorem.
K vyhledání objektu se nikdy nenajde mapa.
Pokud se podaří nějaký objekt najít, nikdy se jej nepodaří identifikovat.
Objekt je vždy mnohem slabší než údaje udávané v literatuře.
Každý objekt vypadá jako rozmazaná hvězda.
Pokud nějaký objekt najdeme, vypadá zaručeně tak odporně, že se vynaložená námaha nevyplatila.

 

Pozorování zákrytů:

Předpověď se od skutečnosti liší minimálně o půl dne.
Když je čas v pořádku, tělesa se minou, aniž by došlo k zákrytu.
Těsně před zákrytem pozorovatel usne.
Při focení se zapomene dát do foťáku film.
Pokud se vloží film, nesundá se z objektivu krytka.
Jestliže se vyvarujeme i této chyby, nasměrujeme foťák špatným směrem.
Pokud je nějaký přístroj umístěn na pevném stativu, zřítí se pět sekund před zákrytem.
Při zákrytu dojde baterie ve stopkách.

 

Pozorování Slunce:

Než si připravíme všechny potřebné pomůcky, Slunce zapadne.
Do dalekohledu si zapomeneme dát filtr.
Při pozorování se filtr rozteče.
Veškerá sluneční aktivita probíhá, když je dlouhodobě zataženo.
Když je někdy jasno, nedá se na Slunci nic pozorovat.
Když je na Slunci nízká aktivita, nemá cenu jí kreslit.
Pokud je aktivita vysoká, nikomu se jí nepodaří pořádně zakreslit.

 

Vandry:

Jakýkoliv pokus o zkrácení trasy zákonitě vede k jejímu podstatnému prodloužení.
Zabloudit se dá úplně všude (i na dětském pískovišti).
Spoléhat se na jízdní řády je naprostý nesmysl.
Vlak odjíždí vždy o dvě minuty dříve, než dorazíte na nádraží.
Žádná pamětihodnost není tak zajímavá, aby se vyplatilo jí navštívit.
Pokud navštívíte nějakou památku, zajisté má zavírací den.
Všechny zajímavé památky už turisté rozkradli.
Každý kopec je ve skutečnosti alespoň 2x vyšší než údaj na mapě.
Na mapě vypadají všechny vzdálenosti mnohem menší než ve skutečnosti.
Pokud vyrazíte nalehko, můžete i v červenci potkat sněhovou bouři.
Čím více věcí se z krosny vyndá, tím je těžší.
Všechny důležité věci se nalézají až na dně krosny.
Kouř z ohně jde vždy tam, kam se posadíš.
Turistické značky existují pouze na mapách.
Spí se zásadně vždy poblíž bažiny. Pokud tomu tak není, spí se přímo v bažině.
Na vandru vždy zmokneš. Vyjímka může nastat pouze v zimě - v tom případě narazíš na sněhovou vánici.
Ideální místo, kde se dá přespat, se najde až druhý den ráno.

 

Expedice:

Ať uděláš cokoliv, stejně tě Lumír vynadá.
Hledaný předmět se může vyskytovat kdekoliv, kromě místa, kde by měl být.
Pokud jednou vyjímečně uklidíš stan, zjistíš, že není tvůj.
Po třech dnech nastává ve stanu neřízená cirkulace (pokud se tak nestalo již dříve).
Zacirkulovat může předmět libovolných rozměrů.
Předměty vycirkulují, až když už je nepotřebuješ.
Když náhodou nějaký předmět najdeš, zacirkulují mezitím všechny ostatní.


(c) Wendy - někdy kolem roku 1998

Zpátky na Rozcestníček