Konečně!! Dlouho očekávaný třetí, závěrečný díl TERMINÁLNÍKŮ je tady! Autor jej napsal poté, co se z něho zbláznil ošetřující lékař v psychiatrické léčebně a pustil jej raději na svobodu. Tímto pokračováním se tak uzavírá volná trilogie o příhodách pracovníků a pracovnic z jednoho terminálového pracoviště. Protože jejich další budoucnost je značně mlhavá, nese tento poslední díl přiléhavý podtitul: "Nejistá sezóna".
 

Asi tak v polovině července se drtivá většina pracovníků rozhodla, že se přece nebude v létě ztrapňovat chozením do práce a klidně si vybrala dovolenou. Zbývající poctiví pracanti (byli celí tři) byli sloučeni do jedné skupiny a dělali za ostatní až do úplného vyčerpání. Jejich zásluhou byla druhá kontrola dat úspěšně dokončena a přešlo se na karty řidičů. Po čase se přeci jen všichni umoudřili a poslušně se vrátili za terminály, takže se opět mohlo začít pracovat na dvě směny. Za odměnu jim byla na sál dodána zbrusu nová veliká lednička, ze které měli všichni velkou radost. Bohužel krátce - hned druhý den byla zabavena vedením, prý kvůli nějakému zelenému salámu a náhradou přišla na sál jiná, podstatně menších rozměrů. Má několik drobných vad - nechladí, nedá se připojit do zásuvky, chybí jí dveře a nevejde se do ní ani jedna litrovka Mixely. Na další dvě podstatnější závady přišla Hanka R. - lednička je české výroby a navíc se ani nedá pověsit na stěnu.

Dívky ze skupiny B se z dlouhé chvíle vrhnuly s velikým elánem do úprav interiéru. Z domova si přitáhly všechno špinavé prádlo a naházely jej vidlemi do skříně. Poté do příhrádek narvaly asi 50 krabic plesnivého čaje, 20 kilo zatuchlé kávy, nezjištěné množství lžic, hrnečků, kelímků a dalšího harampádí. Nejoblíbenějším jídlem na pracovišti se stal jogurt (nejlépe Danet od Danone) a lednička byla pokaždé naplněná kelímky až k prasknutí. Dalo by se to nazvat "velká jogurtová mánie". Ali H. se kelímky velmi zalíbily (není se co divit - doma je nemá) a začala si je ve skříni střádat do několika štosů. Brzy ji to však přestalo bavit a zkoušela jiné druhy zábavy - třeba přetlačování s autem. Příliš ji to nevyšlo a poležela si několik týdnů v nemocnici.

Vrátného Huga mezitím vystřídal mladý Vysocký, který se velmi rád procházel po terminálovém pracovišti a všem sděloval silné zážitky, které prožil minulý den. Na odpoledních směnách zběsile pobíhal po chodbách, hledal cvrčka a snažil se ho odbouchnout brokovnicí tak dlouho, dokud nepostřelil jednoho policistu. Dana H. se do něj tak bláznivě zamilovala, že nevydržela, když měl dlouhou dovolenou a pokusila se dokonce o sebevraždu. Chtěla se doma oběsit, ale našla jenom režnou nit a tak se v zoufalství vrhnula do usilovného studia biologie, aby alespoň přišla na jiné myšlenky. Studovala tak pilně a usilovně, že se jí podařilo dostat se na vysokou školu a pracoviště opustila. Podle posledních neověřených zpráv prý momentálně leží na jednotce intenzívní péče, protože si narvala tolik vědomostí do hlavy, že jí z toho praskla.

Nastalo září a s ním také konec pracovní smlouvy. Naštěstí se vedení slitovalo a prodloužilo platnost do Silvestra. Pracovníky potěšilo zejména to, že jim naskočily čtyři dni dovolené navíc. Jediný, kdo se neradoval, byla Simča K., která se právě vrátila od šílené závodní zubařky bez patnácti úplně zdravých zubů. Na novou zábavu přišli Tomáš T. s Vaškem K.. Společnými silami se tak dlouho hrabali v programu, až se jim podařilo nabourat celý počítačový systém a poškodit několik dat. Počítač poté ukazoval zajímavé údaje - například že v Plzni žije pouze 67 obyvatel, z toho 394 dětí mladších 15 let a jiná inteligentní data. Počítačoví technici z toho byli zmatení, nevěděli si rady a až po drsném výslechu Tomáše T. vyzvěděli, jak nesmysly opravit. Povedená dvojice se mezitím raději přestěhovala na dopravku, kde právě dostali od sponzora nový počítač - jakési hloupé PC. Vyhodili policistu od monitoru, vyměnili mu zámek u kanceláře a naplnili celý harddisk různými hrami. Od té doby chodili do práce někdy i o hodinu dříve a odcházeli hluboko v noci. Ze zamčené kanceláře číslo 28 se pak celé dny ozývaly rány do klávesnice, prudká palba a výkřiky umírajících nepřátel. Jako by jim ani to nestačilo, zanesli tito dva šťouralové do počítače ještě několik velmi agresivních virů, které časem udělaly z počítače struhátko na diskety. Tomáš T. se obával, že  Vašek K. práskne jako pachatele jeho a proto raději uprchnul kamsi ke Zbirohu, ozbrojil se samopalem a skrývá se v zeleném maskovacím obleku někde v tamních lesích.

Dalším pracovníkem, který zbaběle opustil pracoviště je Michal U., který si vymyslel pohádku o tom, že byl přijat na "pajdu" a podal výpověď. Ve skutečnosti odešel bubnovat do skupiny "Velký třesk" a svou aparaturou již pobořil několik plzeňských staveb. Na sále po něm zbyly pouze prošoupané pantofle. Ostatní věrní pracovníci si založili křížovkářský klub a hlavně na odpoledních směnách vyluštili vše, co jim přišlo do ruky. Určitou vyjímkou byl Vašek K., který luštil pouze osmisměrky - asi proto, že by nic jiného se svým IQ nezvládnul. Vzduchem poletovaly různé odborné výrazy a na práci už nikdo ani nepomyslel. Přesto se však našlo několik zrádců, kteří křížovkaření sabotovali vytrvalou a zarputilou prací a kvůli jejich úsilí byla začátkem října ukončena i kontrola karet řidičů.

Oli U., kterou už křížovky omrzely, zmizela jednoho dne kamsi na jiné pracoviště a od té doby ji nikdo nespatřil. Údajně nyní pracuje jako agentka jisté tajné organizace. Další člověk, který ze zaměstnání odešel, byla Mirka Ž., která se trapně vymluvila na nějaké těhotenství. Touto dobou někoho nahoře napadlo, že by bylo dobré porovnat evidenci motorových vozidel s evidencí obyvatel. A tak zase na sál putovaly plné šuplíky, které se musely porovnat s údaji v počítači. Protože už na terminálovém pracovišti zbylo po odpadnutí slabších kusů v obou skupinách celkem jen 13 lidí, obě skupiny byly znovu sloučeny a dělaly se pouze ranní směny. Po několika týdnech se začaly objevovat následky. Ačkoliv pracovní doba oficiálně začínala ráno přesně v 6:00, první ospalci se připlazili nejdříve v půl sedmé, zcela bezvládně se zhroutili za terminál a začali klimbat. Až do devíti hodin je nemohlo nic na světě přinutit k jakémukoliv úkonu. Teprve poté se probírali z bezvědomí a pokoušeli se alespoň o náznak nějaké práce.

Koncem října byla kvůli rekonstrukci uzavřena Luna, a tak byli pracovníci nuceni vždy o přestávce vykonávat dlouhé pěší túry za účelem sehnání nějaké poživatiny. Někteří vybíraví jedinci jezdili kvůli jahodám se šlehačkou dokonce až na Doubravku nebo do Bolevce. Není divu, že už se většinou nestíhali vrátit do konce pracovní doby. Při obědě se pak vyhladověle vrhali do Sputniku a obléhali jej tak dlouho, dokud nedostali azu s dvojitou tatarkou. Jiné jídlo si totiž nikdy neobjednali. Po takovém obědě už nikdo nezkoušel pracovat a celé odpoledne bylo věnováno plodné diskusi o tom, na jaký "běs" se dnes večer vyrazí. Do toho ještě vyřvávalo na plné pecky Rádio FM+ a spolu s dívčím štěbetáním vytvářelo dokonalý ohlušující chaos. Poslední dva mohykáni - Martin J. a Vašek K. tou dobou raději zalézali hodně hluboko do různých zapadlých koutů, kam tolik nedoléhalo pronikavé kokodákání ze sálu. Nejpronikavější zvuky vydávala Lenka P., která si vždy pročítala denní tisk, náhle se zarazila a vykřikla: "No to snad není možný!! Poslouchejte..." a začala zaníceně předčítat výběr nejlepších drbů. Při této "práci" jí výborně sekundovala Hanka R., která svými všetečnými dotazy vyzvídala stále nové a nové podrobnosti. Ty potom pomocí telefonu ještě za tepla předávala dále. Jednoho dne se takto ona i ostatní pracovníci dozvěděli o jedné firmě, která nabízela podobné zaměstnání u terminálu, ale za mnohem vyšší plat. Čtyři dívky, které se považovaly za nedoceněné, se okamžitě vypravily na osobní návštěvu a začaly sondovat. Vrátily se velmi zklamané - prý se tam musí poctivě makat a na to ony nejsou zvyklé.

Na práci zřejmě není zvyklá ani uklízečka Agáta, protože už přes dva měsíce neuklidila na sále ani smítko, natož aby vynesla koš. Aby se příliš neunavila, byla na pracoviště v listopadu přijata ještě jedna uklízečka, která se řídí zásadou: "Co je mokré, to je čisté!" tak doslovně, že při jejím úklidu se vždy po chodbách musí plout na pramici. Uklízí pouze v úřední dny a to tím způsobem, že se motá mezi lidmi a ostřikuje podlahu vodním dělem. Občas takto spláchne i některé méně zdatné jedince, čehož si vůbec nevšímá. Na sále už není do čeho píchnout a pracanti jsou z toho tak zoufalí, že žebrají na vedení, aby jim přidělili konečně nějakou práci. Pokud si nějakou vyškemrají, pečlivě si ji hlídají a jsou schopni se o ni s ostatními poprat do krve. A tak pomalu plyne čas, pracovníkům se opět blíží datum ukončení pracovní smlouvy a vyvstává otázka: "Co bude dál?" Kdo ví....
 

POPIS JEDNOTLIVÝCH OSOB

Dana B.   (dříve Dana K.)

Ihned poté, co se vrátila z několikaměsíčního pochodového cvičení, slavnostně oznámila celému kolektivu, že se už naučila kouřit. Zatím sice jenom Petry, ale v brzké době se chystá přejít na něco silnějšího. Také se jí podařilo někde vyhrabat jakéhosi Breburdu a přinutit ho, aby se stal jejím manželem. Od té doby mu stále plete už asi stometrovou šálu a její práci provází cinkání pletacích jehel, které vyrušuje ostatní podřimující pracanty. Plést přestává pouze, když na sál přijde paní B.. V tom okamžiku jí vypadnou jehlice z rukou a začne předstírat, že právě s vypětím všech sil dodělala osmý šuplík karet.
 

Mirka Č.

Ještě stále pracuje na městské správě a na terminálovém pracovišti je k vidění pouze v době výplaty. To pokaždé přiběhne, zjistí co je nového, prokopne dveře u sálu, shrábne prachy a zase uteče. Občas volá na sál a chce zjistit datum svého narození - prý už ho zase zapomněla. Při telefonování křičí do sluchátka tak, že už dvakrát smetla tlakovou vlnou druhého telefonního účastníka a babce na ústředně utrhla levé ucho.
 

Míša F.

Jejím novým koníčkem se stalo čtení knížek z Červené knihovny. Ty ji často dojmou tak, že se nahlas rozpláče nad trpkým údělem hlavní hrdinky a přívalem slz rozmočí několik karet. Když zrovna nečte, špitá si s Ančou a radí se s ní, co má udělat svému miláčkovi k večeři. Je do něj totiž zamilovaná až po uši, chodí jako tělo bez duše a stále na něj myslí. Dokonce už několikrát zasněně spadla ze schodů. Je však také velmi žárlivá a nejméně pětkrát denně mu telefonuje a plačtivým hlasem se ptá, zda ji má pořád ještě rád.
 

Ali H.      nová přezdívka: Alík

Po svém tvrdém setkání s autem se rozhodla, že zavede do Hrádku trochu civilizace a proto spolu se svými šestnácti sourozenci vymyslela pazourek, pěnu do koupele a bramborové knedlíky. Z práce vždy rovnou prchá na nejbližší "běs", odkud se vypotácí až za svítání a šine se pomalu zpátky do práce. Pokud není schopná chůze, vybere si dovolenou a pak celý den pomalu střízliví. I když však někdy přijde do práce, stejně pak jen stále vzdychá a naříká, že je na prášky a na palici. Bude to asi tím, že ji doma často mlátí kyjem do hlavy. Jednoho dne se z ničeho nic zamilovala do jednoho pracyklisty a všem ukazuje hliněnou destičku s vyrytým obrysem svého milého. Dokonce od něj dostala kamenné sluneční hodiny značky Bongo, na které vydrží dlouhé hodiny tupě zírat. Cestou do práce vždy seškube kůru z nějakého stromu a vnucuje ji pak na sále ostatním jako výbornou žvýkačku.
 

Petra H.

Začala beznadějně milovat svou práci, až se jí stala koníčkem. Nyní se už vůbec nehlásí ke svým bývalým kolegům a kolegyním a stále nadšeně pracuje. Stala se z ní nepříjemná úřednice, která řve na lidi, mlátí je psacím strojem a odmítá jim bez úplatků cokoliv udělat. Vyrobila si už asi dvanáct občanek na různá jména, se kterými si chodí vypůjčovat různé zboží, které pak jaksi zapomíná vrátit. Aby ji nikdo nepoznal, nechala si udělat na hlavě rudý přeliv, narůst plnovous a tváří se jako Terminátor.
 

Lenka J.

Je jednou z nejnáruživějších křížovkářů, stále jen sedí a polohlasně si předříkává zapisovaná slova. Nenechá se vyrušit ani příchodem někoho z vedení a křížovku neodloží dříve, dokud ji celou nevyluští. Po úspěšném vyřešení si zaběhne na záchod vytáhnout jedno cígo a osvěžená se vrhá do dalšího rébusu. Pokud zrovna neluští, čte knížky z edice "Stopy hrůzy". Četbu prožívá tolik, že se stále pokouší zalézt pod stůl a každé ráno provádí obřad "Vymítání ďábla z terminálu".
 

Martin J.

Nechává si postupně zaplombovat všechny zuby, jen aby se mohl na chvíli vypařit z pracoviště. Když nemůže k zubařce, lehne si za počítač a v okamžiku tvrdě spí. Jediný způsob, jak se dá probudit, je dloubnout mu kudlou do žeber. To se probudí, naštvaně popadne noviny a jde si číst na záchod, kde prý má největší klid, protože ho tam nikdo neotravuje prací. Vždy po týdnu si zajde k holiči a pečlivě udržuje délku svého vlasového porostu na třech milimetrech. Chce se tak asi zavděčit panu H., který také chodí téměř plešatý. K pití používá výhradně jen Dobrou vodu, které dokáže hravě vymlasknout až pět litrů denně. Pro jistotu si ji však ještě před konzumací pokaždé převaří. Také usilovně studuje angličtinu, nosí černé slepecké brýle a připadá si jako drsný Američan.
 

Vašek K.

Na sále se nyní ukazuje pouze sporadicky. Stále je totiž schovaný na dopravce u počítače a hraje na něm nějakou stupidní hru. Když je někdy náhodou na terminálovém pracovišti, určitě se cpe bramborovým salátem, ke kterému popíjí granulovaný čaj. Ten si oblíbil tak, že se stal na něm notoricky závislý a sype si jej i při obědě do polévky, kterou pak labužnicky srká. Po této vydatné svačince se pozorně zaposlouchá, co povídají ostatní a začne si dělat poznámky, aby měl co donášet vedoucím. Do hovorů se nikdy nezapojuje, pouze do nich občas plácne nějaký svůj nesmysl.
 

Simča K.

Uznává pouze jediný druh oblečení - široké kalhoty. Sama nosí kalhoty takové šířky, že si na ně neustále šlape a pak s ohromným výkřikem padá na ústa. Spolu s Ali H. často vyráží na zábavy, kde se opíjí do delíria "Hopsinkami" a poté provokativně tančí na pódiu polku. Na sále tvrdě propaguje voňavky známé značky Fet, která používá reklamní slogan "Čichnout si a zemřít". Živí se poněkud neobvyklou stravou - nejčastěji pojídá k svačině rajská jablíčka s majolkou. Každý den přináší do práce nové kazety se skupinou Alice a pouští si je na maximální hlasitost, aby měla z poslechu nezapomenutelné zážitky.
 

Martina K.

Ačkoliv je to už postarší paní (je už jí 21 let!), stále se cítí jako nějaká mladice a pokouší se svádět mladé nezkušené policisty. Vetřela se dokonce do přízně veliteli dopravního oddělení, který si z ní udělal svoji sekretářku. Proto nyní spolu se svou nerozlučnou přítelkyní Evou Ž. sedí u jeho počítače a datluje do něj přísně tajná data. Tyto údaje prodává místní mafii a inkasuje za to velmi vysoké sumy. O odhalení těchto machinací se již pokoušelo několik kriminalistů, ale pokaždé špatně skončili - většinou s prostřelenou hlavou na blízké skládce. Vyšetřování celého případu ještě pokračuje.
 

Lenka P.

Je tak nafoukaná, že se každé ráno musí přivazovat k židli, aby neulétla a nevznášela se u stropu. Celý den neprovozuje jinou činnost než neustálé pomlouvání všech lidí, které zná. Od toho už má tak vytahanou pusu, že se jí při zívání hlava rozpadá na dvě poloviny. Vyznačuje se také šílenou zvědavostí - nic jí nesmí uniknout a o všem musí být ihned co nejpodrobněji informována. Velmi ráda sleduje nedělní televizní seriály (hlavně ty, co mají alespoň 50 dílů) a dohaduje se s ostatními, co se stane v příštím pokračování. Pořád se snaží vzbudit dojem, že je vášnivou čtenářkou, ale příliš ji to nejde - pokaždé drží noviny obráceně.
 

Hanka R.

Nechala se inspirovat Danou B., přinesla si do práce vyšívání a celou pracovní dobu provyšívá. Na svačinu si většinou vaří párky, ale málokdy se ji povedou. Obvykle totiž zapomene dát do kastrůlku vodu. Koupila si psa neurčité rasy, o kterém tvrdí, že je určitě pudl. Přitom nejvíc připomíná bernardýna zkříženého s jezevčíkem. Pojmenovala jej Ben a často vypráví spolupracovníkům, jaké skopičiny opět vyvedl. Je prý velmi hodný a přítulný, zatím roztrhal jenom dvě starší paní, které se mu nelíbily. Bojí se chodit domů, protože se děsí toho, co zase Ben stačil zlikvidovat.
 

Anča S.

V nejbližší době si asi změní příjmení a stane se vdanou paní. Má totiž velmi vážnou známost s jedním bývalým černým šerifem. Kvůli němu se dokonce zbavila i některých buranských zvyků. Už třeba doma nejí z díry uprostřed stolu, ale koupila si talíř a naučila se zacházet s příborem. Sice si jednou nožem málem vypíchla oko při krájení gulášové polévky, ale nyní už toto nebezpečí vyřešila - vždy před jídlem si totiž nasazuje ochranné brýle. V poslední době má zřejmě nějaké zdravotní problémy - je totiž strašně bledá, v některých místech až průsvitná.
 

Irča T.

Ze sálu se nejprve přestěhovala k počítači na dopravce a poté až na evidenci motorových vozidel. Ze svých bývalých pracovníků už zná jenom Lenku J., se kterou chodí hulit na WC - k ostatním se nehlásí. Občas se ještě objeví na sále, ale jenom proto, aby na někom vyškemrala kafe nebo cukr. Nemá totiž na to, aby si koupila svůj - naprostou většinu výplaty dá za cigára a zápalky. Dá se snadno poznat už na dálku podle zdravé šedivé barvy a pronikavého zápachu, který nepřehluší ani nejsilnější sprej. Nejvíce ze všeho připomíná komín na procházce.
 

Jitka U.

Asi už natrvalo zůstane na městské správě, kde si už přes pět měsíců spokojeně vegetuje. Dokonce se ji podařilo prosadit, aby se spolu se svou kolegyní Mirkou Č. stala policistkou a brala za to zhruba dvojnásobný plat, než dosud. Pomohla si k tomu malým podvodem - při vstupním testu si zvýšila IQ o stovku, takže ho měla 101 a splnila tak přijímací podmínky. Podle některých neověřených zpráv už z pilnosti trénovala na náměstí střelbu na pohyblivý cíl a dosáhla velmi dobrých výsledků - devět mrtvých a třináct zraněných.
 

Eva Ž.

Zkouší (už po šesté) zvládnout autoškolu a získat řidičské oprávnění. Celou pracovní dobu proto studuje Vyhlášku o pravidlech silničního provozu a mumlá si pro sebe jednotlivé paragrafy. Pravidla už zvládá tak dokonale, že je schopná kdykoliv celou knihu předříkat zpaměti a třeba i pozpátku. Problémy má ale s jízdou - zásadně si sedá v autě na zadní sedadlo a zoufale vykřikuje, že ji někdo ukradl volant. Když ji přece jen někdo dostane na správné místo, předvede mu jízdu smrti. Při jízdě totiž používá pouze jediný pedál a to plyn. Za dobu, co dělá autoškolu, už kompletně zničila čtyři automobily a dva instruktory.


Na četné žádosti několika osob, které si nepřejí být jmenovány, byla do tohoto posledního dílu TERMINÁLNÍKŮ včleněna stručná charakteristika některých vybraných vedoucích. Z důvodu utajení jsou zde uvedeni pouze prvním písmenem příjmení.
 

paní B.     přezdívka: BEDNA

Je asi nejméně oblíbenou osobou na sále. Stále kolem sebe šíří děs a hrůzu. Když přijde na terminálové pracoviště, všichni v panickém strachu zalézají pod stůl a někteří dokonce vyskakují z oken. Ačkoliv má v kanceláři dva telefony, stejně nejraději volá ze sálu a tváří se při tom strašně důležitě. Potom se diví, kdo provolal tolik peněz a svádí to na Terminálníky. S velkou oblibou nosí na sál svoji práci, kterou vnucuje některému z pracovníků. Když zrovna žádnou práci nemá, vymýšlí takové činnosti jako třeba odnášení lina do sklepa nebo rovnání papírků v odpadkovém koši podle velikosti. Trpí neustálou obavou, že ji někdo pomlouvá a proto se snaží, aby slyšela všechno, co se kde šustne. Nesnáší, když někdo sedí na stole a když se jí povede někoho přistihnout, ihned jej smete mohutnou ranou mezi oči.
 

pan Č.      přezdívky: PÉTA, ČMOLDA

Tento vedoucí se na sále příliš často neukazuje. Bude to asi tím, že je dosti mladý a trochu se bojí dívek. Proto nosí preventivně snubní prstýnek, aby si myslely, že je ženatý a nedovolovaly si na něj. Snaží být nenápadný, schovává se za terminál a hraje si na mrtvého brouka. Často také kouká z okna a bedlivě sleduje, jaké je zrovna počasí. Rád poslouchá drby, kterým se poťouchle usmívá. Koupil si stejné brýle jako Martin J., chodí v nich do práce a myslí si, že ho tak nikdo nepozná. Při jakékoliv poruše zná jenom jednu metodu, jak ji odstranit - pořádně (nejlépe s rozběhem) kopnout do terminálu.
 

pan H.       přezdívka: BOHOUŠ

Snaží se vypadat jako intelektuál a proto se stále vrtá v systému a zkouší všechno možné. Často při svých pokusech nechtěně vyhodí všechny pracovníky ze systému a jednou se mu dokonce povedlo kompletně zničit celý program, takže ho pak musel celou noc nahrávat ze záložní kopie. Od té doby své úpravy raději omezil na upravování rámečků a nápisů. Když ještě byly odpolední směny, fungoval jako taxikář a vozil dívky na různá odlehlá místa. Při tom jim vždy stačil vynadat, aby mu nebouchaly se dveřmi u jeho Stříbrného sršně - prý by jim taky mohly zůstat v ruce. Občas přiběhne na terminálové pracoviště, bez řečí popadne jeden terminál, vyškubne ho ze zásuvky a prchne s ním na neznámé místo. Asi tak posiluje, aby se mohl předvést před děvčaty jako korba. Když se něčemu diví, kroutí svou vyholenou hlavou někdy až o 360 stupňů.
 

pan M.       přezdívky: MELOUNEK, KUKAČKA

Na terminálovém pracovišti nikdy nebývá dlouho. Vždycky jen rozrazí dveře, vystrčí do nich hlavu, obhlédne situaci a s mohutným zabouchnutím zase zmizí. Skoro celou svoji pracovní dobu tráví zamčený v kanceláři s velkým nápisem "NERUŠIT, PRACUJI!!", kde pohodlně uveleben v křesle spokojeně podřimuje. Strašně rád něco oslavuje, protože se může zase po čase pořádně napít něčeho ostřejšího. Většinou si přinese s sebou vlastní skleničku, takzvanou litrovku a vyžaduje naplnění až po okraj. S tou si pak potichu vytratí ze společnosti, schová se zpátky do kanceláře a pomaloučku upíjí, dokud se nesvalí pod stůl.
 

pan Š.       přezdívky: ŠPERLÁK, VELKÝ  ŠÉF

Stále se pohybuje zahalen do mohutného oblaku kouře, protože nikdy neodloží svou nejvěrnější přítelkyni - cigaretu. Jeho koníčkem je kontrolování příchodů - každé ráno si podrobně prohlíží sešit s docházkou a zkouší načapat někoho, kdo se zapomněl zapsat. Potom vypne rádio, zasedne za terminál a začne se tvářit jako otrokář na své plantáži. Často si k sobě zavolá nějakého pracovníka, strčí mu dvacku a přikáže, aby někde sehnal jeho oblíbené cigarety značky Disko. Tvrdí o sobě, že je senzibil a zkouší léčit různé bolesti svými léčivými silami. Vždy si stoupne za postiženého, sepne ruce a odříkává nějaké tajemné formule v klamné víře, že to pomáhá. Když je v kanceláři sám, zapálí si lulku a labužnicky vypouští kouř ušima.


Tento díl TERMINÁLNÍKŮ je už definitivně poslední a to z jednoho prostého důvodu - autor těchto slavných děl již není mezi námi. Jeho tělo bylo nalezeno zabalené v igelitovém pytli a s několika hlubokými bodnými ranami v zádech na vrakovišti plzeňského Kovošrotu. Následující rozsáhlé šetření bezpečně prokázalo, že se jedná o nešťastnou náhodu a cizí zavinění bylo zcela vyloučeno. Tento rukopis byl dopsán pouhých několik hodin před jeho tragickým skonem a chybí mu závěrečné poděkování spolupracujícím osobám - to již pravděpodobně autor nestihnul. Odešel tak náhle, bez jediného slůvka rozloučení, velký člověk, který toho mohl ještě mnoho vytvořit.

Budiž mu země lehká!
 

(C) 1992 Firma VAPSOFT



(c) Wendy 1992

Předchozí díly: Terminálníci, Terminálníci II - Časy se mění

Zpět na seznam