Setkání s trolejbusem

Všechno začalo jednoho horkého odpoledne, kdy teploměr šplhal vysoko nad rysku 30 stupňů Celsia, asfaltové silnice se vlnily teplem, pečení ptáci padali na zem a pokud chtěl člověk přežít, nesměl se příliš hýbat a mít dostatečný přísun studených tekutin. No a právě toto počasí si vybral náš hrdina ke sbírání třešní. Nevím, jak to v tom parnu zvládnul a ani to v tento okamžik není pro náš příběh důležité.

Na začátku našeho vyprávění se Lumír vrací na kole, které je plně naložené třešněmi, do města. Pravidelným sešlapáváním pedálů se stále přibližuje k ceduli, která označuje začátek Plzně. Po jejím projetí musí mírně zpomalit, protože jeho rychlost by mohla přesáhnout maximální povolenou a pokud by někde ve stínu stál schovaný policista, jistě by cyklistovi napařil pořádnou pokutu. Sem tam musí Lumír hodit očkem po nosiči, zda se košík s třešněmi neuvolnil a netrousí za sebou tvrdě sesbíraný poklad. Protože se dostal do kolony, fikaně začal předjíždět stojící auta zprava a takto vždy dojel až k semaforům. Tam pak vyčkal ve startovací pozici, aby po probliknutí žluté bleskově šlápl do pedálů a na malou chvíli předhonil všechna auta. Ta jej sice vzápětí opět předjela, ale i za ten krátký okamžik Lumír cítil uspokojení. Takto bez problémů projel několik světelných křižovatek, ale ani netušil, že tentokrát domů nedojede a jaké drama si pro něj osud připravil. V dáli před sebou spatřil červenou siluetu trolejbusu, ale vůbec jí nevěnoval pozornost. Stále pokračoval svým tempem a pomalu se přibližoval k osudnému místu.

Trolejbus zajel na zastávku a s typickým zasyčením otevřel dveře. Někteří z cestujících se začali prodírat k východu, zatím co další netrpělivě postávali na chodníku a brousili si lokty pro cestu do vnitřku vozu. Nic netušící Lumír se sice pomalu, ale jistě přibližuje. Stále ještě nevěnuje trolejbusu žádnou pozornost, protože je od něj v bezpečné vzdálenosti. Než se však všem cestujícím podařilo dostat ven nebo naopak dovnitř, vzdálenost mezi Lumírovo kolem a zadní části trolejbusu se povážlivě zmenšila. Řidič trolejbusu zkontroloval stav ve vozu a zabzučel, že bude zavírat dveře. Lumír se opět o něco přiblížil!

Řidič zavřel dveře, spustil blinkr a vyjel ze zastávky. Lumír mezitím přijel do těsné blízkosti. Když viděl, jak se trolejbus vzdaluje, opět energicky šlápnul do pedálů a ohlédl se, jak to vypadá se stavem jeho nákladu. To však byla velká chyba!!! Trolejbus se totiž sice rozjel, ale po pár metrech se na něj ze semaforu rozsvítila červená a řidič byl nucen šlápnout na brzdu. V tu chvíli byl Lumír otočen na košík s třešněmi, takže nesledoval situaci před sebou...

Ozvala se mohutná rána, jak se Lumírovo tvrdá hlava potkala s ještě tvrdším zadním sklem trolejbusu. Hádejte, co vydrželo?

Ti, co tipují hlavu, vyhrávají. Hůře to dopadlo se sklem, na kterém se vytvořil nádherný pavouk. Kolo také nebylo věcí, která by srážku přežila bez následků. Z předního kola se vytvarovala pěkná osmička a drahocenné třešně se rozsypaly všude kolem. Lumírovi se zatmělo před očima a na chviličku ztratil vědomí. To už vyběhl z trolejbusu řidič a šel se podívat, co se vlastně stalo. Když uviděl Lumíra, který se hned probral, a to nadělení kolem, jen nevěřícně zakroutil hlavou.

"Já myslel, že do nás vrazila alespoň dodávka" zabručel a začal shánět lékařskou pomoc.

Když dorazila sanitka, také její osádka nechtěla věřit, co všechno dokáže jedna tvrdá palice. Po prohlídce museli konstatovat, že Lumírovo hlava dopadla o hodně lépe než kolo nebo sklo trolejbusu. Přesto jej raději odvezli na podrobnější vyšetření, odkud jej však už večer propustili domů.

A jaká z toho byla dohra? Lumír musel zaplatit pokutu, částečně i poškození skla a samozřejmě i opravu svého horského kola. Tu si však mohl ušetřit, protože mu jej stejně za několik měsíců kdosi ukradl.

No a poučení pro ostatní je jasné - nikdy se nesnažte nastupovat do trolejbusu zadním oknem! Nepovede se vám to!!!



(c) Wendy 2000

Zpět na seznam